Vězňovo trilema vychází ze simulace kooperace a zrady známe jako vězňovo dilema. Své jméno dostala tato simulace po názorném případu dvou podezřelých, kteří jsou současně vyslýcháni v oddělených místnostech bez toho, aniž by měli jakékoli informace o chování druhého podezřelého/hráče. Každý z hráčů má dvě možnosti, zapírat vinu nebo udat druhého hráče (kooperovat či nekooperovat), podle toho jsou bodově odměněni (v případě metafory podezřelých by šlo o výši trestu v letech, pro názornou ukázku zůstaneme u blíže nespecifikovaných bodů), čím více bodů, tím lépe – viz Tabulka 1.
—
O hře
Vězňovo trilema opět nabízí simulaci každodenní reality, ve které interagují dva jedinci. Jejich vzájemná interakce může vyústit krom dohody či odmítnutí dohody i k přímému konfliktu s cílem druhému jedinci přímo uškodit. Pokud se rozhodnou oba jedinci pro konflikt, utrpí oba dva stejné ztráty.
Vzorová matice (viz Tabulka 2) byla sestavena dle rozdílu bodového ohodnocení za jednotlivé volby. Logika za tímto sestavením je nulový rozdíl v bodovém ohodnocení po diagonální ose matice, tedy nulový rozdíl, pokud oba hráči zvolí stejnou možnost. Čím více se výsledky blžţí druhé dvojici okrajů, tedy kombinaci Kooperace - Konflikt a Konflikt - Kooperace, tím více jsou hodnoty rozdílu radikálnější. Rozdíl mezi radikálností Kooperace - Nekooperace a Nekooperace - Konflik je způsoben drastičtější povahou možnosti Konfliktu (viz Tabulka 3).
—
O turnaji
Turnaj byl koncipován tak, aby hrál každý s každým. Počet kol turnaje se tedy přímo odvíjel od počtu hráčů. Zároveň se v každém kole odehrálo deset tahů. Každý hráč tedy odehrál deset tahů v rámci jednoho kola a poté mu byl přiřazen jiný protihráč. Žádný hráč nemohl hrát více kol proti stejnému protihráči.
V každém tahu oba hráči tajně zvolili jednu ze tří možností – kooperace, nekooperace a konflikt. Jakmile měli oba vybráno, byla jejich volba odtajněna a dle matice bodů (viz Tabulka 2) jim byly přiděleny/odebrány body. Body se mezi tahy i koly přenášely a vítězem se stal hráč s největším počtem bodů po odehrání všech posledních tahů ve všech posledních kolech.
Z turnaje bylo možné vypadnout, pokud počet bodů hráče klesl nebo se rovnal nule. Po jeho vypadnutí byla jeho předešlá aktivita v turnaji anulována. To znamená, že veškeré body, které na něm ostatní hráči v průběhu turnaje nahráli, jim byly smazány. Stejně tak veškeré body, které proti němu ostatní hráči ztratili, jim byly vráceny.
—
První turnaj
Tohoto turnaje se zúčastnilo 10 hráčů, 9 chlapců ve věku 10 až 15 let studující na jednom plzeňském gymnáziu, a učitel z tohoto gymnázia, 10. hráč, který zároveň vedl klub deskových her. V rámci tohoto klubu byl turnaj odehrán. Jeden z hráčů během turnaje vypadl.
V samotném turnaji dominovala strategie dlouhodobé kooperace a zrady. S narůstajícím počtem odehraných tahů roste v turnaji agresivita hráčů. Průměrně tedy konflikt volí mnohem častěji v posledních tazích nežli v prvním. Tento fakt podporují i samotní hráči:
Hráč 4: „Začínat konfliktem byla hloupost, snažil jsem si získat jejich důvěru a pak je zradit, když to nečekali, což pár kol trvalo. Když mi ale bylo jasný, že už mě znaj a ví jak hraju, nemělo smysl čekat a hrát si na hodnýho.“
Protikladem byla strategie vzájemné nepřerušované kooperace.
Hráč 2: „Deset kooperací po sobě jsem dával když sem věděl, že proti mně stojí silnej soupeř a nechtěli sme si kazit skóre. Stačilo říct jó, budeme na sebe milí. A šlo to. (…) nebo když sme měli oba míň bodů, bodat do sebe nemělo smysl, ještě bysme vypadli, pak taky spolupráce zafungovala dobře.“
Podrobný popis těchto dvou dominantních strategií naleznete níže.
Strategie dlouhodobé kooperace a zrady:
Strategie samotná by se dala definovat jako několik tahů trvající kooperace se snahou vzbudit v protihráči důvěru a náhlá zrada zvolením konfliktu, kterou protihráč nečeká a nemá žádnou nebo jen velmi omezenou možnost na ni zareagovat.
Strategie vzájemné nepřerušené kooperace:
Deset tahů trvající oboustranná kooperace použitá za účelem získat body bez nutnosti užití agresivních strategií. Používá se v situacích nekonfliktní povahy hráčů, jako forma vyrovnané strategie suplující remízu dvou silných hráčů nebo jako chvíle klidu a nekonfliktního zisku bodů při nízké hodnotě bodů a/nebo nebezpečí vypadnutí z turnaje.
